The Story Of My Life - ČÁST 9.
Slyším otravný zvuk budíku. To hrčení děsně nesnáším! Ale tentokrát je něčím vyjímečné. Oznamuje mi, že se celý můj dosavadní život přesune na jiné, mnohem, mnohem víc vzrušující místo dění. Já ale budík jen vypnu a tento signal úplně ignoruju a ještě víc se zavrtám do vyhřáté nory. Jen neusnu úplně. Rozjímám. Slyším tekoucí vodu v koupelně. To bude asi Val…pomyslím si. Najednou ucítím něčí strašně ledové ruce na mých zádech. Oči se mi prudce otevřou a já vystřelím z postele jako blesk. A ještě s křikem.
’’Oh my God! Tati!’’ Křičím na něho.
’’Dobré ránko. Slyším, že už se ti úřední jazyk přenastavil na angličtinu.’’ Směje se mi.
’’Haha, tati.’’ -_- (smajlík mluví za vše :-D)
’’No, ehm…je půl desáté. A jak říkáš ty, každá minuta je drahá. A jako tvůj poradce ti radím, abys už s něčím začala.’’
’’Jojo…cože?! Už je…OMG!!’’ Rychle na sebe hodím župan a moje opět ‘krásné háro’ si stáhnu do copu.
’’Začni třeba pořádnou snídaní. Hm?’’ Navrhne s úsměvem.
’’Okay. A coje?’’
’’No, rodinnou snídani v 9 hodin si zaspala, takže se musíš najíst toho, co tam zbylo.’’ Zkřiví úsměv a poškrábe se na zátylku.
’’Hm…super. Co jinýho mi zbává?’’ Pousměju se.
Sejdu dolů po schodech, znuděně kráčím do kuchyně, protože fakt nemám náladu na přemýšlení o tom, co si dám k snídani. Ale na stole mě čeká mile překvapení…
’’Hej, tati! Ty jsi fakt dobrý lhář! Sežrala jsem ti to I s navijákem!’’ Křičím.
’’Já vím.’’ Hrdě prohlásí, když jde ke mně.
Sednu sin a židli a pustím se do obří palačinky se srdíčkem ze šlehačky. Po snídani jsem si doslova vydrhla zuby a pak jsem si šla dochystat oblečení. Dala jsem na mamčinu radu a nabalila si jen své nejoblíbenější oblečení. Spoléhám ale na rodiče, že mi dají nějaké ty libry na začátek, jak mi říkala mamka.
Další místo v kufru zabraly hygienické potřeby, nebo-li šminky, sprcháče, šampóny a kondicionéry. :-D Půlku toho jsem pak vyházela, takžee…takže jsem měla víc místa na botky. :-3
Tak…všechno už mám sbalené. Panebože! Zapomněla jsem si nachystat oblečení, ve kterém pojedu. Takže jsem pečlivě zapečetěný kufr musela ‘odpečetit’ a hodně dlouho jsem přemýšlela nad outfitem, který by se aspoň podobal londýnskému stylu a zároveň byl pohodlný do letadla.
Po 10 minutách zírání do kufru na poskládané oblečení do komínků jsem z nich vytáhla riflové kraťase s vysokým pasem a bílý top, který si zastrčím dovnitř. Na přehození jsem vylovila dlouhý béžový svetřík s vyhrnutými tříčtvrtečními rukávy. Jako boty jsem si vybrala dírkované polo-kozačky v barvě svetříku. Jako příruční zavazadlo si vezmu na záda malý batůžek krémové barvy.
Zvoní mi mobil. Někdo mi volá. Stela.
’’Ahoj, Nat!’’
’’Čááu, Stelo!! Co voláš?’’ Jsem překvapená.
’’No tak sorry, že se zajímám o moji nejlepší kámošku a její pocity před odletem do Londýna!’’ Ožene se se smíchem a já se k ní přidám.
’’No, tak zatím je to v poho.’’
’’Kdy odlétáš?’’
’’V 5 hodin.’’
’’Okay. Budu tam!’’
’’Co?!’’
’’Tak snad se s tebou přijedu rozloučit na letiště, ne?’’
’’Aha. Tak jo.’’
’’Naty, je oběd!’’ Slyším mamku volat přes zavřené dveře mého pokoje.
’’Hej, Stel, já už budu muset končit. Mamka mě volá na oběd. Tak se uvidíme na letišti. Ahooj!’’
’’Jo, pa. Nic nezapomeň!’’ Zavěsí.
Už na schodech cítím vůni lasagna. Mňamka. Mamka úúúžasně vaří!
…u oběda…
’’Tak co? Už jsi nabalená, ségra?’’ Zeptá se mě Valerie, když polkne svoje sousto.
Upřou se na mě všechny tři oči.
’’Jojo.’’ Dám si do pusy maso.
’’Něco si ale ještě dobalím těsně před odjezdem na letiště.’’ Doplním po chvíli svou jednoduchou odpověď.
’’Kdy vyjedeme z domu?’’ Zeptám se teď já, ale mířím spíš na rodiče.
’’Bylo by lepší už ve 4 hodiny, abychom tam byli radši dřív.’’ Navrhne mamka.
’’Ani ne za půl hoďky jsme na letišti.’’ Ujistí mě taťka.
’’Jop. Takže ve 4 dole.’’ Zvednu se od stolu a jdu navrch do pokoje.
Jsou 2 hodiny. Půjdu si dát sprchu.
…o 45 minut později…
Umyla jsem si vlasy a pečlivě oholila nohy a obalená ručníkama jsem si to šla do pokoje. Zapla jsem sit ty nej taneční hity tohoto roku na plný pecky a začala jsem si rozčesávat vlasy. Pak jsem si do nich vetřela sprej pro větší lesk. Nakonec jsem si je pořádně vyfoukala a ještě víc pořádně vyžehlila, abych je měla perfektně rovné. Účes zvolím docela jednoduchý. Nadzvednu si ofinu a natupíruju ji. Navrchu vlasy připevním malými černými pinetkami. Zbytek vlasů vyčešu do vysokého culíku a stáhnu ho černou gumičkou. Nevím, proč se teď s vlasama tak seru. Nikdy to tak nedělám. :-D
Tak, mám půl hodiny na to, abych ze sebe udělala člověka. V 15:45 ze mě byla 18-ti letá dívka s černými linkami. Na rty jsem si dala jen balzám na rty, prstem ho rozetřela po celých retch, pak jsem na ně nanesla troche make-upu, ale fakt jenom troche! No, a potom průhledný lesk se třpytkama. Ten mi zajistí dlouhou trvanlivost make-upu na retch. Podívám se na ten zázrak z dálky do zrcadla, ale připadá mi to dost světlé, a tak rty obtisknu do ubrousku, ale ne moc, aby tam nějaké ty třpytky a make-up zůstali. Byla by ho škoda… Tento krok se mi povedl, ale pořád to vypadalo divně. Ukradla jsem proto…ne! VYPUJČILA jsem si proto máminu rtěnku v odstínu Nude a možná i trochu do červena, či oranžova nebo do růžova…to už nevím, zbarvenou. No prostě nepopsatelný odstín, ale nemohla jsem odolat, když jsem lovila v mámině kosmetické taštičce. Mrcha jedna! Chci ji taky!! :-D Nadávám v duchu, když ji opatrně a pečlivě nanáším n arty.
Jsem hotová. Dokonalost sama! Teď se ještě musím převléct a dobalit si zbytek věcí, které jsem teď potřebovala. Uslyším zaklepání na dveře od pokoje. V nich se pak objeví sestra.
’’Už jsi sbalená?’’
’’Jop! Teď to jenom snést dolů. Je dost těžký.’’
’’Pomůžu ti!’’ Nabídne se Valerie.
’’Okay. Díky.’’
Jsou přesně 4 hodiny, když ojíždíme z domu na letiště.